Brigáda v Dědově 2016

Čtvrtek (27.10.2016) se stal dnem přípravným. Balilo se na cestu. Dokupovalo, co nebylo. Někde se i vařilo, peklo, či smažilo. Odpoledne se vše naházelo do aut a vyrazilo před klubovnu v Kutné Hoře. Tady také zazněl povel nasedat, jedeme. Ale kam? No přeci na chaloupku Tomíků do Dědova. Upřesním. Je to u Police nad Metují v tom druhém oušku, jak zaznělo o hodině zeměpisu.

Cesta se klikatila tak dlouho, až přišel večer a s ním i tma. Před chatou na nás čekal zbytek party. Takže jsme konečně všichni a jdeme se ubytovat. První úkol večera bylo nezmrznout a tak se Láďa chopil rozdělávání ohně. Ostatní vynosili bagáž z aut. Následovalo rozdělení pokojíčků na spaní. Mamka dostala protekční, aby nemusela do schodů. Jak říkal taťka byteček „1+0“. Nevím, Lenka tomu říkala kozí chlívek. Větší zbytek spal na půdě.

Pátek byl daný. Už v poledne mi bylo jasné, co taťka myslel heslem: „Dřevo tě zahřeje i když nehoří“. Byla totiž brigáda v podobě řezání, nošení a rovnání dřeva do kůlny. Začalo to tak, že vznikly dvě party. Jedna byla v kuchyni a připravovala svačinu s obědem v podobě guláše. Jé ten mi chutnal. A pozor! Nejen mě. Také správce dostal plný talíř a kolem něho to jen mlaskalo. Druhá parta, kde jsem byla i já, dělala dřevo. Michal řezal motorovou pilou. Pavel mu to přidržoval, občas nás i odháněl, když jsme mu to brali pod rukama. Potom byla většina nosičů. Chodilo se od hromady do kůlny a tak pořád do kola. V kůlně byl přísný šéf Lukáš. Snažil se nás rovnat do řady, aby Radka s Andreou vše stihly rovnat. Tato zábava nám vydržela celý den. Pak přišel večer. V kuchyni teploučko. Brácha přinesl karty a hrálo se a hrálo.

Sobota nám také rychle utekla. Byl celodenní výlet. Šlo se po červené do skal směrem na rozhlednu Čáp a pak na vyhlídku Lokomotiva. Všude bylo mnoho spadaného listí. Moc pěkné dřevěné roubenky, ale cesta byla dlouhá. Lukáš naříkal na puchýře. Zdravotnice Lenka ho zalepila od palce k patě a hned bylo lépe. Krásná krajina kolem, jen mamka skřípala zuby, když se cesta měnila v neprůchozí uličky. To nás zdrželo natolik, že nám ujel poslední autobus a na chatu to bylo hned o 4 km delší.

Neděle začala úklidem chaty. Naložení zavazadel do aut a odjezdem do Teplických skal. Lenka nás překvapila se soutěží. Rozdala lístky s úkoly a hurá jdeme na to. Prohlídkový okruh Teplickým skalním městem je úžasný. Většina z nás vyšlapala 300 schodů na bývalý skalní hrad Střemen s výhledem do kraje. Za vyluštěnou tajenku nás čekal zlatý poklad. Na úplném konci jsme ještě navštívili cukrárnu a poté se vydali domů. Již teď se těšíme na další výlety. Prostě to bylo super.

Pavla ml. TOM 3102 Koláč